Včera jsem měl příležitost zahrát v přenádherném kostele sv. Anny v barokním areálu v Žirči. Poblikum vypadalo spokojeně, vězte ale, že to byla především radost pro mě. Přesně na takových místech a přesně při takových příležitostech má smysl vědomě se zpomalit, přibrzdit, zvolnit. Zastavit se ušima i prsty u jednotlivých tónů a dát jim čas zaznít. Strop kostela zdobí zlaté hvězdy na blankytném podkladu; docela jako by hvězdy svítily i ve dne. Když se na chvíli zastavíme, uvědomíme si snad, že ony hvězdy nám nad hlavami skutečně září po celý den. A nic na tom nemění, že je nevidíme. Co jsou stropy, starosti, déšť a mraky proti hvězdám?

V nedávné době jsem hrál na několika velmi zajímavých místech a potkal tam spoustu zajímavých lidí. Obzvláště mi však v hlavě zůstal koncert na zámku v Horažďovicích. Dosud jsem to město znával jen jako místo na cestě, jímž jsem projížděl, popřípadě jako místo, kde mají moc hezký bazén. Ovšem tamní zámek je vskutku unikátní. Plynule přechází v náměstí a historickou zástavbu, rozkládá se v řadě budov, malých náměstíček a průchodů. A z jednoho toho náměstíčka člověk po nádherném dvojkřídlém schodišti vstoupí bez jakéhokoli varování rovnou do historického sálu s nádhernými freskami. A vůbec - ty fresky! Přímo nad hlavou se člověku znovu odehrává bitva husitů na Vyšehradě, zástupy kopiníků a husitů s cepy a sudlicemi; to se věru běžně nevidí. A v tom krásném dni přišla na můj koncert spousta lidí. Doufám, že jsem je nezklamal a že se s nimi ještě uvidím. A pořadatelůp ze srdce děkuji za profesionálně perfektně odvedenou práci. Ani to nezažívá člověk denně...