Všechny příznivce a přátele zvu na premiéru programu Zwolna a citedlně, kterou zahraji 14. listopadu v Horské synagoze v Hartmanicích u Sušice. Já vím, je to trochu z ruky, ale je to naše nejvýše položená synagoga a je opravdu nádherná! Snad nezklame ani koncert. Pořad jsem nazval podle jedné písně svého prapraprastrýčka Josefa Antonína Seydla. Napsal ji ve svých osmnácti letech a od té doby ji nikdo nehrál. Na koncertě si ji budete moci poslechnout, stejně jako dvě další jeho písně, nějaké ty písně lidové a řadu kytarových úprav skladeb klasických autorů. A ovšemže i písně židovské - jsme přece v synagoze! Celý koncert budu hrát na historickou, téměř 200 let starou kytaru. S pořadem Zwolna a citedlně pak určitě budu jezdit i jinam, kdyby vám to náhodou nevyšlo.

Přátelé a příznivci, dnes zcela nehudební příspěvek: s hrůzou sleduji, jak přemnoho lidí ukazuje úplnou okoralost, tvrdost a mlčenlivost srdce. V moři se topí lidé a klesají ke dnu v barevných vlajících hadrech, namačkáni dusí se v nákladních vozech, umírají. Moře vyplavuje jejich mrtvá těla, i ty nákladní vozy po čase je vydávají, vyvrhují. A mnoho našich bližních se nad tím raduje! Necítí lítost, smutek, beznaděj, hrůzu. Radují se nad tím, jsou na svůj soud pyšni, bráníce skrze hrubá slova "křesťanské hodnoty" našeho světa. A s ještě větší hrůzou sleduji, jak bezmocně, hrůzně mlčenlivě, se k tomu stavějí naši politici. Mnozí z nich v čele s naším panem presidentem ještě házejí polínka pod kotel. A to nejhorší: mlčí i umělci, muzikanti. Srdce je podmínkou sine qua non každého uměleckého snažení! Kde jsou dnešní zpěváci protestsongů? Nebo jim vadí jen "další čtyři roky v prdeli"? Jsem si celkem jist, že zrovna moje publikum tvoří lidé, které o ničem přesvědčovat nemusím. Jen oznamuji, že stojím na straně soucitu, křesťanského i prostého lidského milosrdenství a lásky k člověku, jakožto korunnímu dílu Božímu. Na závěr vkládám důvěru v to, že pravda a láska musí zvítězit nad lží a nenávistí.